Ahoj nemám žádné nápady na články o čem bych měla psát? Nell
Blog o kočkách, papoušcích a o všem možném
sobota 18. března 2017
neděle 12. února 2017
Moje nová plyšová Pusheen a Pusheen omalovánky
Ahoj, dostala jsem tyhle super věci. Jsem za ně moc ráda💘
Už jsem vybarvila i pár obrázků. Chtěli byste je vidět?
Už jsem vybarvila i pár obrázků. Chtěli byste je vidět?
Nell
sobota 4. února 2017
Mám novou knihu!
Mám novinku! Dostala jsem novou knížku o Pusheen, která se jmenuje Pusheen, já košišta. Tady je pár ukázek.
Nell
středa 18. ledna 2017
Lyžování...
To je u nás krásně! Máte taky tolik sněhu? My ano. Dneska jsme byli na běžkách a včera na sjezdovkách. Musím říct že mě baví víc běžky, protože na vleku mě mrznout ruce a je to na mě celé takové dlouhé. A co vy? Lyžujete také? Co vás baví víc? Nell
pátek 13. ledna 2017
Obrázky nenažrané Pusheen!!!
Ahoj, tyhle obrázky se mi obzvlášť líbí. Který je podle vás nej???
Mě se nejvíc líbí ta s donutem 😍
Nell
pondělí 2. ledna 2017
Profil
Ahoj dnes tu mám můj profil, protože myslím, že byste mě měli trochu poznat.
Oddělovač od Kitty Black Rose
Kočičí žena pátá kapitola
Marilyn brečela. Její rodiče byli zlí. Zakazovali jí se přátelit s Anetou a cestovat do Kouzelného světa.
"Proč to pořád děláš? A ještě to řekneš Celii."řekla naštvaně máma.
"Celia si myslela, že jsem mrtvá."protočila panenky Marilyn.
"Ach jo. Nemáš se vracet."máma mlčela.
"Já vím. Ale prostě bych si přála jít domů. Pryč odsud."
"Já vím, Marilyn. A proto jsme se s tatínkem rozhodli, že..."odmlčela se."Vypijeme Azurovou modř."
"Co?!"
"To je lektvar, který nás promění v lidi. Už nebudeme mít kouzelné schopnosti. Budeme normální."
Normální. Marilyn se zachvěla.
"Už nebudou problémy. O žádném Kouzelném světě už nebudeme vědět. Bude nám dobře. Nebudeme se trápit ani si stýskat." Máma objala Marilyn.
"Ach mami. Možná máš pravdu. Ale co Celia?" Marilyn zavrtěla hlavou. "To ne. Není to dobré."
"Ale je, věř."podala jí lahvičku.
Marilyn se nadechla. Nalila si tekutinu do žaludku.
"Šikula."usmála se máma. A taky se napila.
"Zabralo to?" Marilyn se prohlédla v zrcadle. Byla stejná.
"Myslím že jo."
"Cože ti nalila?!" Aneta nevěřila svým očím.
"Azurovou modř."řekla klidně Marilyn.
"Azurovou modř?!" Aneta se otočila.
"Anet?!" Marilyn jí chytla za ruku.
"Už tu nemám nikoho. Bylas tu jediná. Byly jsme stejné. Teď jsi člověk. A já kouzelná bytost. Ne. Nemůžeme se spolu bavit. Ty jsi jako..jako...Silva s Lenou!"Aneta se rozplakala.
"Jako Silva a Lena?"zkoprněla Marilyn.
"Ano. Byly z Kouzelného světa, ale vypily Azurovou modř. Teď jsou takové ani normální, ani nenormální. Něco mezi. Prostě lidi, co měli kouzelné schopnosti.
Vím, že jsem ti to neřekla, ale nechtěla jsem, abys je považovala za kamarádky. Já...Chtěla jsem mít kamarádku jenom pro sebe. Normálně jsem z tebe udělala mýho otroka."Aneta brečela jako šílenec.
"Ne, Anet. Neudělala. Mám tě ráda, a tak to zůstane. I když jsi z Kouzelného světa, a já už ne."
"Děkuju."zašeptala Aneta a zmizela.
Marilyn se usmála. Už ji nic nehrozí. Tak to mělo skončit. A taky to tak skončilo.
Líbil se vám příběh? Mám psát další? Děkuji za vaše názory, Nell
"Proč to pořád děláš? A ještě to řekneš Celii."řekla naštvaně máma.
"Celia si myslela, že jsem mrtvá."protočila panenky Marilyn.
"Ach jo. Nemáš se vracet."máma mlčela.
"Já vím. Ale prostě bych si přála jít domů. Pryč odsud."
"Já vím, Marilyn. A proto jsme se s tatínkem rozhodli, že..."odmlčela se."Vypijeme Azurovou modř."
"Co?!"
"To je lektvar, který nás promění v lidi. Už nebudeme mít kouzelné schopnosti. Budeme normální."
Normální. Marilyn se zachvěla.
"Už nebudou problémy. O žádném Kouzelném světě už nebudeme vědět. Bude nám dobře. Nebudeme se trápit ani si stýskat." Máma objala Marilyn.
"Ach mami. Možná máš pravdu. Ale co Celia?" Marilyn zavrtěla hlavou. "To ne. Není to dobré."
"Ale je, věř."podala jí lahvičku.
Marilyn se nadechla. Nalila si tekutinu do žaludku.
"Šikula."usmála se máma. A taky se napila.
"Zabralo to?" Marilyn se prohlédla v zrcadle. Byla stejná.
"Myslím že jo."
"Cože ti nalila?!" Aneta nevěřila svým očím.
"Azurovou modř."řekla klidně Marilyn.
"Azurovou modř?!" Aneta se otočila.
"Anet?!" Marilyn jí chytla za ruku.
"Už tu nemám nikoho. Bylas tu jediná. Byly jsme stejné. Teď jsi člověk. A já kouzelná bytost. Ne. Nemůžeme se spolu bavit. Ty jsi jako..jako...Silva s Lenou!"Aneta se rozplakala.
"Jako Silva a Lena?"zkoprněla Marilyn.
"Ano. Byly z Kouzelného světa, ale vypily Azurovou modř. Teď jsou takové ani normální, ani nenormální. Něco mezi. Prostě lidi, co měli kouzelné schopnosti.
Vím, že jsem ti to neřekla, ale nechtěla jsem, abys je považovala za kamarádky. Já...Chtěla jsem mít kamarádku jenom pro sebe. Normálně jsem z tebe udělala mýho otroka."Aneta brečela jako šílenec.
"Ne, Anet. Neudělala. Mám tě ráda, a tak to zůstane. I když jsi z Kouzelného světa, a já už ne."
"Děkuju."zašeptala Aneta a zmizela.
Marilyn se usmála. Už ji nic nehrozí. Tak to mělo skončit. A taky to tak skončilo.
Líbil se vám příběh? Mám psát další? Děkuji za vaše názory, Nell
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)